5. ledna 2021
Ekonomické procesy v reálném ekonomickém prostoru jsou velmi různorodé, propletené, tudíž velmi komplikované a nepřehledné. Chci-li rozpoznat zákonitosti těchto procesů, musím své úvahy provádět ve smyšleném, zjednodušeném, ekonomickém prostoru. Vytvořím si model zjednodušené společnosti lidí na ohraničeném ekonomickém teritoriu.
Na tomto teritoriu žije 2000 občanů. 1000 občanů pracuje v továrně A, která patří podnikateli A. V této továrně vyrábějí produkty, které jsou pro život této společnosti nepostradatelné. Představme si tyto produkty jako nějakou hmotu, která zabezpečuje nezbytné potřeby občanů jako např. energetické, potravinové, dopravní, oděvní, ubytovací apod. Souborně řečeno továrna A zahrnuje sektor průmyslu. V sektoru A pracuje 10 občanů jako zastupitelé uvolněné samosprávy a majitel továrny A.
1000 občanů pracuje v továrně B, která patří podnikateli B. V této továrně se vyrábějí produkty, které jsou pro život občanů krátkodobě postradatelné, zbytné. Představme si tyto produkty jako hmotu B, která zabezpečuje – uspokojuje zbytné potřeby a činnosti občanů jako např. rekreační, cestovatelské, gastronomické, sportovní, kultovní, kosmetické apod. Továrna B zahrnuje sektor služeb.
Oba sektory celý rok vyrábějí své produkty, hmotu A a B. Peníze nejsou zavedeny. Na konci roku je hmota A rozdělena na 2000 dílů a hmota B také. Každý občan obdrží 1 díl produktu A a 1 díl produktu B. Každý rok se tato činnost cyklicky opakuje a není možné, aby se zadrhla jakoukoli ekonomickou krizí.
I do této společnosti lidí dorazí covidová pandemie, jak ji známe z našeho reálného života.
Po celospolečenské debatě samospráva zvolí strategii boje proti covidové pandemii spočívající v omezení společenských kontaktů mezi lidmi. Je vyhlášen válečný nouzový stav. Na základě pravomocí vyplývajících z tohoto výjimečného stavu je rozhodnuto, že bude zastaven provoz v továrně B na dobu jednoho roku. Po dobu válečného stavu je omezená nebo zrušená platnost mnoha zákonů. Bude-li se někdo na krizové situaci obohacovat, bude to považováno za trestný čin.
Následující rok je v provozu továrna A včetně samosprávy. Občané z továrny B jsou doma a celkově jsou omezeny společenské kontakty.
Po uplynutí jednoho roku krizového stavu je pandemie zažehnána. Je vyroben pouze produkt A. Samospráva musí rozhodnout o způsobu přerozdělení vyrobeného produktu A. K dispozici je jediné možné, solidární a spravedlivé řešení. Hmota A je rozdělena na 2000 dílů. Každý občan včetně 10 členů samosprávy a včetně 2 majitelů továren obdrží 1 díl produktu A.
Hmotné bohatství společnosti je dáno množstvím hmotných produktů, které je společnost schopna s využitím mechanizace automatizace a robotizace vyrobit. Hmotné bohatství je realizováno v sektoru průmyslu. Po dobu výjimečného stavu sektor A nebyl omezen. Zastavení sektoru služeb mělo za následek, že občané po dobu 1 roku nejezdili na rekreace, necestovali, nenavštěvovali restaurace, kavárny a kulturní akce. Občané museli zůstat ve svých domovech a mnoho služeb si udělat sami. Dá se konstatovat, že společnost nezchudla, nikdo nezbohatl, nikdo nebankrotoval, nevznikla žádná zadluženost. Následující rok se vše rozběhlo v předchozích dimenzích.
Záměrně jsem nezavedl peníze, aby proces přerozdělení produktů byl co nejvíce zřetelný, názorný a jednoznačný.
Peníze usnadňují směnu zboží, nebo směnu práce za zboží. Peníze umožňují spoření a také zadlužování.
Do modelové společnosti zavedu peníze. Peníze musím podložit resp. zákonem svázat s nějakou nenahraditelnou hodnotnou komoditou. Zvolím odpracované hodiny smysluplné lidské práce. Odpracované hodiny není možné někde najít, nelze je těžit, je možné je pouze odpracovat. Přibudou-li zaměstnanci a odpracují-li další hodiny, potom se musí vytisknout další nové peníze. Jednotku nové měny nazvu ,,odpracovaná hodina česká“ [OHč].
Zvolil jsem roční cyklus výplaty mezd a směny za zboží. 2000 zaměstnanců odpracuje za rok 4 320 000hodin. Vytisknu peníze v hodnotě 4 320 000 OHč. Do oběhu peníze vložím jako provozní kapitál podnikatelů A a B připravený na výplatu mezd. Zaměstnanci pracují jeden rok, potom dostanou roční mzdu, za peníze vykoupí všechny produkty A a B. Je zřejmé, že cena všech produktů je rovna sumě všech příjmů. Jestliže někteří občané spoří, jiní občané si musí tyto úspory půjčit a utratit ve spotřebě.
Následující rok udeří covidová pandemie. Samospráva uzavře továrnu B na jeden rok, továrna A zůstává v provozu.
Je možné uskutečnit stejné řešení ekonomické krize jako v předešlém případě. Samospráva musí najít odvahu, následně podporu občanů a realizovat výjimečnou válečnou nouzovou daň. Dále je nutné zastavit splátky úvěrů včetně úroků. Z hlediska ekonomických procesů se vůbec nic škodlivého nestane. Pouze přečkáme výjimečný stav.
Existuje-li ve výjimečném nouzovém stavu pravomoc zastavit občanům práci a obživu, potom musí existovat pravomoc zavést výjimečnou daň a zastavit splácení úvěrů.
Občané nějakým volebním omylem zvolili zastupitele, jejichž jediným zájmem je, aby byli zvoleni i příště a na spravedlnost a poctivost rezignovali. A tak řešení covidové ekonomické krize bude jiné. Zastupitelé nechají kvantitativně uvolnit nové peníze v hodnotě 2 160 000 OHč. Tyto peníze si půjčí jako státní dluh a prostřednictvím státní podpory rozdělí všem pracujícím v továrně B.
Na konci krizového roku je vyroben produkt A, produkt B nikoli. Podnikatel A vyplatí roční mzdy, podnikatel B ponechá mzdové prostředky na příští rok. Je vyroben produkt A v celkové hodnotě 2 160 000 OHč. Všichni občané disponují penězi v celkové hodnotě 4 320 000 OHč. Je nouzový stav, nelze navyšovat cenu a produkt A je přídělovým způsobem rozdělen mezi všechny občany. Občanům zůstaly peníze v celkové hodnotě 2 160 000 OHč.
Covidová pandemie je zažehnána, je ukončen válečný nouzový stav, vše je navráceno k normálu.
Na konci nového normálního roku je vyroben produkt A i B v celkové hodnotě 4 320 000 OHč. Podnikatelé A a B vyplatí mzdy v celkové hodnotě 4 320 000 OHč. Celková kupní síla občanů je 4 320 000 OHč + 2 160 000 OHč. V modelové společnosti jednotlivé postupy mohu zrychlovat. Občané zahájí poptávku prostřednictvím objednávek zboží. Podnikatelé A a B zjišťují, že se poptávka po produktech zvýšila ze 100% na 150% a že takovou poptávku nejsou schopni uspokojit. To je přesně situace, kdy podnikatel navyšuje cenu. Podnikatelé A a B v souladu se zákonitostmi trhu navyšují ceny na 150% původní úrovně cen.
Mzdy zůstávají v původní výši, je to obvyklá praxe jak ji známe z reálného ekonomického prostoru. Produkty A a B jsou vykoupeny. Podnikatelé A a B mají v důsledku navýšení cen nepřiměřený zisk v souhrnné hodnotě 2 160 000 OHč, který nejsou schopni sami utratit ve spotřebě.
Po uplynutí dalšího cyklického roku výroby je zcela nová situace. Zaměstnanci obou sektorů mají mzdy 4 320 000 OHč a vyroben je produkt A a B v celkové hodnotě 6 480 000 OHč. Předražené produkty A a B není možné vykoupit, zůstanou nevykoupené produkty v celkové hodnotě 2 160 000 OHč. V reálném ekonomickém prostoru je tento stav nazýván ,,ekonomická krize z nadvýroby“.
Podnikatelé ceny nesníží, raději zboží spálí, propustí přebytečné zaměstnance a vyčkávají. Tento postup podnikatelů je mnohokrát potvrzený z historie reálného ekonomického prostoru. K tomu je třeba konstatovat, že světově praktikovaná ekonomická teorie důrazně prosazuje permanentní inflaci (růst cen) nejlépe ve výši 2% a centrální banky dělají vše pro to, aby tomu tak bylo.
Ekonomickou krizi je možné oddálit deficitním hospodařením státu a deficitním hospodařením občanů jako celku. Jednoduše řečeno, za účelem vykoupení produktů si budou stát a občané půjčovat nepřiměřené zisky podnikatelů. Také je možné přebytečné, předražené zboží vyvést jako přebytek exportu. Někdo jiný toto zboží musí dovést jako přebytek importu a musí ho koupit na dluh. Jedná se o přesunutí zadluženosti respektive nezaměstnanosti na jiné ekonomické teritorium.
Je možné konstatovat, že modelová společnost zchudla a bude nadále cyklicky chudnout. Existují předražené ceny a cyklické nepřiměřené zisky. Modelová společnost se zadlužila a bude se dále cyklicky zadlužovat. Přebytečné, předražené zboží, které mělo zůstat doma, nebo mělo být vyrovnáno importem, se bude vyvážet jako přebytek exportu ku prospěchu exportérů. Majitelé továren budou cyklicky bohatnout.
Modelová společnost je na pokraji hospodářské krize, která vypukne při omezení exportu nebo při snížené schopnosti nebo ochoty se zadlužovat. Tento stav zadluženosti a zadlužování je nevratný děj a splácet se nikdy nebude. Jediný možný způsob, jak snížit nebo splatit státní dluh, je prodej státního majetku.
Jestliže někteří občané spoří, jiní občané si musí tyto úspory půjčit a utratit je ve spotřebě. Jedinec splatit dluh může, ale jiný jedinec si musí půjčit. Celkovou zadluženost občanů snížit nebo splatit nelze. Z předešlého textu je logicky zřejmé, že zadlužeností státu a občanů nové hodnoty nevznikly. Pomocí deficitního hospodaření resp. pomocí dluhů byly vykoupeny předražené, „přebytečné“ produkty. Občané pracující v továrně A neodvedli výjimečnou daň a peníze jim zůstaly, ale jen do té doby, než byli nuceni zaplatit stejný objem peněz za předražené zboží majitelům továren.
Vše začalo a bylo umožněno tisknutím nepodložených peněz.
Ing. Zdeněk Maruška
